﻿&editionNumber=50
&editionVolume=3564

&centralHeader="Wehrmacht čelí houževnatým obráncům"
&mainArticleHeader="Volha se zastavila"
&mainArticleText="V noci na 9. listopadu klesla teplota na −18 °C a potvrdila, že stalingradskou step sevřela zima. Mohutná Volha zamrzla a už tak zoufalá situace jednotek Rudé armády bojujících ve Stalingradu se ještě zhoršila. Pod rouškou tmy přivážela řeka obklíčeným vojákům posily a zásoby a v noci jim dávala naději tam, kde přes den žádná nebyla. Nyní zůstávají uvězněni v troskách kdysi hrdého města pouze se svými druhy.

K šílenství přesné dělostřelecké palby, která otřásá i posledními zbytky sebedůvěry vojáků, se nyní přidává pohled na celé formace bombardérů ničící zásoby a posily na protějším břehu zamrzlé Volhy. Bylo by to zdrcující i pro nejsilnější muže za nejlepších podmínek, jenže po měsících bojů katastrofálního rozsahu ve Stalingradu nezůstalo ani jedno. Zamrzlá řeka připravila sovětské obránce o životně důležitou zásobovací a posilovou tepnu a nechala je ještě zranitelnější.

Bombardovací kampaň Luftwaffe v posledních týdnech zesílila. Zřejmě se snaží způsobit VVS co největší škody před očekávanou rozhodující porážkou sovětských obránců. Německým esům sebevědomí nikdy nechybělo a jejich výkony v této zoufalé době pro pozemní vojska to dokazují. Mnoho Il-2 se nevrátilo domů, když padly za oběť zkušeným pilotům Bf 109 a Bf 110 a jejich několika 20mm kanónům.

Navzdory mrazům využilo nedostatečně vybavené německé letectvo zkušenosti z podobných podmínek ve svůj prospěch. Jeho velení se nepochybně poučilo z bitvy o Moskvu a dokázalo udržet alespoň minimální standard potřebný k provozu letadel. Díky tomu zůstala Luftwaffe během této bitvy účinnou bojovou silou. Je-li Luftwaffe bleskem Blitzkriegu, nevyhnutelně ji následuje hrom tanků, dělostřelectva a pochodující armády.

Po třech měsících koordinovaných leteckých a pozemních útoků a neustálého překonávání logistických problémů však taktika německého Blitzkriegu ve stalingradských ulicích a budovách konečně narazila na své meze. Wehrmacht je nyní nucen vést na zemi opotřebovací válku, kde smrt číhá za každým rohem. Sovětské jednotky zůstávají zakopané mezi pokroucenými troskami města a odstřelovači pokrývají každý metr otevřeného prostoru. Je to vražedná zóna, jakou svět dosud nepoznal, a každý, kdo ji viděl, může jen doufat, že už nikdy nic podobného nevznikne."
&secondaryArticleHeader="Pavlovův dům: rozkaz č. 227"
&secondaryArticleText="Existuje mnoho příkladů sovětských vojáků, kteří přijali zásadu rozkazu č. 227 „Ani krok zpět“ a byli připraveni se jí v případě potřeby držet až do smrti. Z celého města přicházejí příběhy o zuřivých bojích; většina frontových hlášení je chaotická a nejasná. Jedna zpráva se však opakuje stále: obrana Pavlovova domu. Tato čtyřpatrová budova v srdci Stalingradu poblíž Volhy poskytuje svému držiteli významnou taktickou výhodu.

Na rozkaz Jakova Pavlova, který byl koncem září pověřen velením obrany budovy, byl kolem domu vytvořen obranný perimetr z min a několika pásů ostnatého drátu. Uvnitř jsou kulometná postavení a u každého okna obráceného k přístupovým cestám protitankové pušky. Právě zde se ukázal význam Pavlovova domu. Když se přiblížily německé jednotky, protitankové pušky PTRS-41 dosahovaly ničivých výsledků při palbě z výšky, do níž tanky nedokázaly dostatečně zvednout své slabě pancéřované věže.

Přístupové cesty k náměstí 9. ledna, pojmenovanému podle Krvavé neděle, byly brzy posety německými tanky Panzer III a IV. Hořící vozidla zpomalovala další postup a umožňovala Sovětům navádět přesnou dělostřeleckou palbu z východního břehu Volhy. Pavlov a jeho muži očekávali dlouhé obléhání, a proto vykopali spojovací zákop k vlastním pozicím vzdáleným přibližně kilometr. Malá četa o 25 až 40 mužích tak mohla být zásobována během obrany, která se pro jednu stranu stala symbolem odporu a pro druhou bojovým heslem.

Německá 6. armáda si uvědomovala význam tohoto místa a proti jediné budově vrhla plnou sílu Blitzkriegu. Za poměrně příznivého počasí na začátku a v polovině října vyslala Luftflotte 4 proti tomuto cíli stovky letounů. Mnozí předpokládali, že německé vrchní velení nařídí budovu zničit dříve, než dovolí Sovětům ji nadále držet. Silná protiletadlová obrana a stovky odhodlaných stíhacích pilotů Rudého letectva chránících město však činily přesné útoky pro německé bombardéry a bitevní letouny mimořádně obtížnými.

Na začátku listopadu byly mnohé části budovy vážně poškozeny, letecké útoky však zeslábly kvůli rychlému příchodu téměř vánicových podmínek. Při neustálém tlaku na tak malou skupinu je otázkou, jak dlouho mohou tito muži vydržet nápor celé německé tankové divize. Ulice a budovy jsou sotva k poznání, vojáci však přesně vědí, za co bojují. Vítězství ukončí tuto vyčerpávající bitvu."
&fakeArticle1Header="Začíná operace Torch, Spojenci se vyloďují"
&fakeArticle2Header="Americký námořní svaz spatřil u Guadalcanalu velké japonské síly"